Představa početí ve vesmíru může znít jako science fiction. S tím, jak se lidstvo připravuje na dlouhodobé mise k Měsíci nebo na Mars, vědci začínají řešit i velmi základní otázku: Mohou spermie ve vesmíru najít cestu k vajíčku? Na Zemi jim při pohybu pomáhá prostředí ženského reprodukčního traktu i řada chemických a mechanických signálů. Co se ale stane, když se ocitnou v mikrogravitaci?
Spermie se ve vesmíru nezastaví. Mohou ale ztratit směr
Vědci z Adelaide University zkoumali lidské, myší a prasečí spermie pomocí zařízení, které simuluje podmínky mikrogravitace. Spermie následně musely projít drobným kanálkem napodobujícím prostředí ženského reprodukčního traktu.
Výsledek byl zajímavý. Spermie se v mikrogravitaci nepřestaly pohybovat, ale měly větší problém najít správný směr. U lidských spermií se počet těch, které úspěšně prošly celým kanálkem, snížil přibližně o 40 %. Samotná pohyblivost spermií se přitom významně nezměnila. Jinými slovy, problém nemusí být v tom, že by spermie „neuměly plavat“, ale v tom, že hůře poznávají, kam mají plavat.
Progesteron může spermiím zlepšit orientaci
Výzkum přinesl i zajímavé zjištění. Když vědci přidali ke spermiím progesteron, jejich schopnost orientovat se v simulované mikrogravitaci se zlepšila. Progesteron se přirozeně nachází v blízkosti vajíčka a patří mezi chemické signály, které mohou spermii pomáhat při její cestě k místu oplodnění. Výsledky tak naznačují, že spermie při hledání vajíčka nespoléhají pouze na svůj vlastní pohyb, ale také na kombinaci mechanických a chemických signálů.
Ovlivní mikrogravitace i samotný vývoj embrya?
Experimenty na myších a prasatech ukázaly, že mikrogravitace může ovlivnit nejen pohyb a navigaci spermií, ale také úspěšnost oplodnění a následný vývoj embryí. Některá embrya se přesto dokázala dále vyvíjet, což naznačuje, že reprodukční proces není v podmínkách mikrogravitace jednoduše „vypnutý“. Naopak delší vystavení mikrogravitaci bylo spojeno s pomalejším vývojem embryí a horšími charakteristikami blastocyst.
Mikrogravitace způsobuje úbytek svalové a kostní hmoty
Výzkum ukazuje, že mikrogravitace může ovlivnit už nejranější fáze reprodukce – od navigace spermií až po vývoj embrya. U zvířecích embryí vedlo vystavení mikrogravitaci ke změnám ve vývoji a delší expozice zpomalovala jejich růst, snižovala kvalitu embryí a počet buněk.
Velkou neznámou zůstává také fakt, jak by se vyvíjelo dítě po narození v prostředí s velmi nízkou gravitací. Mikrogravitace u dospělých lidí způsobuje úbytek svalové a kostní hmoty a vědci zatím nevědí, jak by se s takovým prostředím vyrovnával vyvíjející se organismus. Dítě narozené ve stavu beztíže by se podle odborníků mohlo přizpůsobit například vývojem menší svalové a kostní hmoty nebo odlišným fungováním krevního oběhu a krevního tlaku. Otázkou pak zůstává, zda a jak by se takový organismus dokázal později přizpůsobit gravitaci Země nebo jiné planety.
Dalším významným rizikem je kosmické záření, které může poškozovat DNA a buňky. U vyvíjejícího se mozku by se případné poškození mohlo v průběhu času kumulovat. Právě proto dnes stále nevíme, jak by dlouhodobý pobyt mimo ochranu Země ovlivnil nejen početí, ale celý vývoj člověka od spermie až po dospělost.
Jedno je tak zatím jisté: pokud se jednou lidstvo skutečně vydá za hranice Země natrvalo, bude muset řešit nejen to, jak ve vesmíru žít, ale také jak se tam rozmnožovat.
Zdroj:
Lyons, H. E., Nikitaras, V., Arman, B. M., McIlfatrick, S. M., Nottle, M. B., Gonzalez, M. B., & McPherson, N. O. (2026). Simulated microgravity alters sperm navigation, fertilization and embryo development in mammals. Communications biology, 9(1), 401. https://doi.org/10.1038/s42003-026-09734-4
Bolakhe, S. (2026). Can humans get pregnant in space? National Geographic. https://www.nationalgeographic.com/science/article/pregnancy-human-reproduction-space
Shepherd, T. (2026). Sperm get lost in space, Australian research into microgravity impacts suggests. The Guardian. https://www.theguardian.com/science/2026/mar/26/sperm-get-lost-in-space-microgravity-australian-research
Ahrari, K., Omolaoye, T. S., Goswami, N., Alsuwaidi, H., & du Plessis, S. S. (2022). Effects of space flight on sperm function and integrity: A systematic review. Frontiers in Physiology, 13, 904375. https://doi.org/10.3389/fphys.2022.904375
Oren-Benaroya, R., Orvieto, R., Gakamsky, A., Pinchasov, M., & Eisenbach, M. (2008). The sperm chemoattractant secreted from human cumulus cells is progesterone. Human Reproduction, 23, 2339–2345. https://doi.org/10.1093/humrep/den265
Wakayama, S., et al. (2023). Effect of microgravity on mammalian embryo development evaluated at the International Space Station. iScience, 26, 108177. https://doi.org/10.1016/j.isci.2023.108177
Antonutto, G., & di Prampero, P. E. (2003). Cardiovascular deconditioning in microgravity: Some possible countermeasures. European Journal of Applied Physiology, 90, 283–291. https://doi.org/10.1007/s00421-003-0884-5
