Bezprostředně po ejakulaci nejsou spermie dostatečně zralé na to, aby mohly vniknout do vajíčka a oplodnit ho. Po určitou dobu dozrávají v ženském reprodukčním traktu. Dochází zde ke složité sérii změn na povrchu i uvnitř buňky spermie, včetně změn v některých chemických drahách. Až na jejich konci je spermie připravená k akrozomální reakci, tj. uvolnění enzymů, které rozpustí glykoproteinový obal vajíčka (zona pellucida) a umožní spermii se s ním spojit. Změny související se zráním spermie, které probíhají v ženském reprodukčním traktu, se označují jako kapacitace.
Šebková et al. (2012) ve studii publikované v časopisu Reproduction analyzovali účinek působení přirozených estrogenů (17β-estradiolu, estronu, estriolu) a syntetického 17α-ethinylestradiolu na kapacitaci myších spermií a jejich schopnost podstoupit akrozomální reakci. Fyziologický průběh kapacitace byl modifikován jak přirozenými, tak syntetickými estrogeny, které vykazovaly časově a koncentračně závislý stimulační efekt. Ukázalo se, že zvýšená koncentrace estrogenů negativně ovlivňuje proces kapacitace spermií tím, že ho urychluje. Pokud nemá spermie pro svou kapacitaci dostatek času, pak není schopná projít akrozomální reakcí, tj. překonat obal vajíčka a vajíčko oplodnit.
Závěry této studie lze vztáhnout i na oblast lidské reprodukce. Platí, že zvýšené množství estrogenů v ženském reprodukčním traktu během dozrávání spermií redukuje procento spermií s oplozovací schopností.
Na výše zmíněné procesy mají kromě přirozených estrogenů vliv estrogeny syntetické a také různé jiné látky s estrogenům podobnou strukturou a aktivitou, které se kumulují v prostředí i v lidském organismu a narušují naši hormonální rovnováhu. Podobně jako ženský pohlavní hormon estradiol se v těle chová například bisfenol A (BPA), který je součástí řady užitkových předmětů pro domácnost, potravinových obalů, plastových lahví na vodu, ale třeba i CD nosičů nebo termopapíru. Zatížení životního prostředí BPA je enormní; tato látka se nachází v mořích, řekách a jezerech i v nich žijících organismech. Proniká i do lidské moči a krve, dokonce do plodové vody či mateřského mléka. Sporné je v této souvislosti také působení fytoestrogenů obsažených v sóji. Alarmující je otázka syntetických estrogenů obsažených v hormonální antikoncepci, jejichž přebytky se po vyloučení z těla dostávají do vodních toků a následně i do zdrojů pitné vody. Účinky všech těchto látek se v lidském organismu kumulují, hovoří o jejich „koktejlovém“ efektu.
Závěrem lze konstatovat, že nadbytek estrogenů v ženském reprodukčním traktu, ke kterému může přispívat i estrogenizace prostředí, může zrychlit některé procesy spojené se zráním spermií a vést ke zhoršení jejich kvality, resp. oplozovací schopnosti.
Mgr. Kristína Šureková
Zdroje:
Sebkova N, Cerna M, Ded L, Peknicova J, Dvorakova-Hortova K (2012): The slower the better: how sperm capacitation and acrosome reaction is modified in the presence of estrogens. Society for Reproduction and Fertility, 143, 297-307.
Ickowicz D, Finkelstein M, Breitbart H (2012): Mechanism of sperm capacitation and the acrosome reaction: role of protein kinases. Asian Journal of Andrology, 14, 816-821.
https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/estrogen-priroda-chemie-antikoncepce-hormony-toxicita.A220526_090145_xman-rozhovory_mejt
https://zpravy.aktualne.cz/objev-vedcu-spermiim-skodi-nadbytek-zenskych-hormonu/r~i:article:728132/
